Plýtvání vodou není náš jediný problém

Pitná voda.
Naprosto samozřejmý a všem známý pojem. V našem světě, jako by zrovna pitná voda byla všude, vždy dostupná... Zcela samozřejmá věc, které budeme mít vždy dostatek.
Není to tak, říkáte?
Jak je tedy možné, že se ke zdroji, který není nevyčerpatelný, chováme s takovou neúctou, že jím několikrát denně splachujeme toaletu? Že si denně dopřejeme plnou vanu, abychom ji ve chvíli, kdy ještě nestihla ani zchladnout, znovu vypustili? Že nám stále nedošlo, že na čištění zubů není potřeba sledovat zběsile odtékající, nijak nevyužitý proud z kohoutku?

Jestliže si uvědomujeme důležitost a vzácnost vodních zdrojů, jak si vysvětlíme lhostejnost, se kterou s nimi na denním pořádku nakládáme?

Drobnosti se počítají

Klikáte na křížek a jdete to zavřít, protože další hloupé a obviňující řeči, které nic nevyřeší, už číst nebudete? Vydržte s námi ještě chvíli. Pojďme si říct, že řadu věcí lusknutím prstu ovlivnit nedokážeme, ale mnoho maličkostí u sebe změnit můžeme.
Maličkosti přece, jak víme, vedou k velkým věcem a není třeba se kvůli tomu přestat mýt nebo oprášit zahradní kadibudku u babičky. Nijak přece neošidíme sebe ani svůj komfort, když při čištění zubů vypneme tekoucí vodu nebo na jeden hrnek od čaje nevypustíme x litrů, ale místo toho zapneme až naplněnou myčku nebo umyjeme nádobí ve dřezu.

Plýtvání není náš jediný problém  
Mnoho úvah končí prohlášením - neplýtvejme vodou, máme jí málo. Co když ale samotná spotřeba vody není ten nejzásadnější problém? Neměli bychom více řešit i to, co je doslova pod povrchem?
Podívejme se na využití vody jako na celkový proces. Nehleďme tedy jenom na množství, které spotřebujeme, ale na to, co se s ní děje potom, co otočíme kohoutkem. Ke klidu by nám nemělo stačit, že se naučíme pouštět k běžným činnostem jen tolik vody, kolik je na ně skutečně potřeba. Teprve tehdy, kdy nás začne zajímat i to, co se děje se znečištěnou vodou a jakým způsobem můžeme nakládání s ní změnit, dojdeme k bodu zásadnímu pro pochopení zodpovějnějšího přistupu k jednomu z nejdůležitějších a nejcennějších zdrojů, které máme k dispozici.

Sejde z očí...
Ať už žijeme na vesnici nebo ve městě, naučili jsme se jedné věci. Jakmile voda odteče výlevkou, přestává být naším problémem. Tedy až do té chvíle, kdy odpady neodtékají, ucpávají se a divně zapáchají. Nebo nepříjemně zavání odpadní výpust před domem, kde máme septik či jímku na odpadní vodu. Nebo od sousedů mimo řečí slýcháme, že naše čistička je asi rozbitá, protože jde cítit pokaždé když se vyjde ven na zahradu.
Přitom lze nepříjemnostem předejít prevencí, a to aplikací prospěšných bakterií a enzymů. Náklady na preventivní aplikaci těchto biologických přípravků jsou v rámci dávkování minimální, pokud bychom je srovnávali s náklady na odstranění závažnějších dlouhodobých problémů.

Například máme-li nemovitost napojenou na městskou kanalizaci, je s naprostou většinou starostí vypořádáno za nás. Odpadní vody putují do městské čističky, kde dochází k jejich přečištění. V takové pozici se můžeme postarat hlavně o to, abychom naší činností tento proces negativně neovlivňovali (mnohdy i omylem a z nevědomosti). Znamená to pro nás nevylévat olej do dřezu, nesplachovat odličovací polštářky, čisticí tyčinky do uší, dámské hygienické potřeby nebo vlhčené ubrousky, a pokud je to možné, ani vlhčený toaletní papír, s jehož rozložitelností a možností splachování do toalety to není tak horké, jak se rádo uvádí. Přesto se i v bytech můžeme setkat s nepříjemnostmi spojenými s odpady. Domácnosti v bytových jednotkách se většinou potýkají se zápachem z dřezů nebo umyvadel, to je vetšinou dáno procesem hnití v ústí do sifonů, nebo samotným ucpáváním odtoků. Řešením je samozřejmě předejít hrubému ucpání - splachování vlasů, zbytků jídla, mastnoty. Je však jasné, že „něco prostě spláchneme“. Proto je více než vhodné pravidelně aplikovat do dřezů nebo umyvadel enzymatické přípravky, které napomůžou rozkladu nežádoucích organických látek. Jejich působení je šetrné a dlouhodobé, naproti chemickým zásahům louhů. Tyto chemické přípravky, ať už mají jakýkoliv děsivý název, působí vždy velmi negativně na proces čištění odpadních vod.

Pokud se ovšem na městskou kanalizaci napojit nemůžeme, je na naše bedra vložena zodpovědnost o něco větší. Kromě úsudku, co je vhodné splachovat a co nikoli, je na nás, jak se s odpadem námi vyprodukovaným vypořádat. Možností máme několik. Jejich vhodnost se odvíjí od využití nemovitosti, k níž mají patřit, až po množství lidí, které nemovitost užívá. Hovoříme-li o septiku a jímce (žumpě), stojí majitel většinou o to, aby časový interval vývozu odpadní vody nebo kalu byl co nejdelší, jelikož s tím spojené náklady jsou astronomické. K tomu si opět můžeme dopomoci preventivní aplikací prospěšných enzymatických a bakteriálních směsí určených do jímky a septiku.
Tyto směsi si velice dobře rozumí s prostředím odpadní vody, není-li výrazně ovlivněna desinfekčními prostředky, urychlují rozklad pevných látek - tedy zvyšují kapalný podíl, zabraňují tvorbě krusty a uvolnění nepříjemného zápachu. Kalu se tvoří měně a jímka se stává lépe čerpatelnou.

Pokud se však rozhodneme pořídit čistírnu odpadních vod, můžeme svůj vliv na nakládání s vodou ještě zvýšit. V tomto případě celý koloběh vody v domácnosti probíhá pod naší režijí a veškeré kroky se nás dotýkají mnohem více než při napojení na měststkou čistírnu. Ano, v případě, že děláme něco špatně, budeme to zase hlavně my, kdo se se vzniklými problémy musí potýkat. Naučíme-li se ale k věci přistupovat zodpovědně a zavčas začneme s preventivní péčí, kterou jsou opět schopny obstarat bakterie a enzymy pro domovní ČOV, získáme tak v otázce odpadních vod značnou samostatnost a možnost ovlivnit i kus přírody kolem sebe.
 
Jednou nám, podruhé zahradě.
Všichni ještě určitě máme v paměti letní měsíce z minulých let, kdy dlouhé dny nespadla ani kapka, trávníky na některých místech připomínaly oranžový kartáč, nádrže na chytání dešťové vody zely prázdnotou a studnu v těch nešťastnějších případech nemělo smysl moc pokoušet.

Řada z nás v tuto chvíli nemá moc možností, jak se s nastalou situací vypořádat. Budeme zalévat pitnou vodou? Nebylo by lepší místo další spotřeby vody využít znovu tu, jež nám v domácnosti už jednou posloužila? Přesně tu, kterou jsme právě vyprali prádlo, splachovali toaletu nebo použili na umytí rukou? Vlastníme-li domovní ČOV, máme zázračné řešení přímo před sebou. Abychom ho ale mohli naplno využít, musíme se i o odpadní vody správně starat. Vhodně zvolenými přípravky je možné podpořit čisticí proces v ČOV. Zvýšení účinnosti čištění pak poznáme právě na kvalitě přečištěné vody, kterou bez obav můžeme použít jako závlahovou vodu.

Závěrem
Zdroje vody se nám v naší pohodlné době mohou zdát nevyčerpatelné. Můžeme si myslet, že máme možnosti a technologie, jak ji neustále dokola přečišťovat a používat. Je ale jen na nás a na našich rozhodnutích, co všechno a jakým způsobem naším vlivem do vody vypustíme a co z ní bude třeba čistit a zda věnujeme alespoň minimální péči a finance na preventivní ošetření, které nám následně šetří nejen přírodu, ale i náklady nutné pro řešení větších problémů vzniklých ignorací drobností.

Vodu si znečišťujeme my sami. Měli bychom na to myslet a starat se zase hlavně my, nikoli očekávat, že to za nás udělá někdo jiný.