Den Země

22. dubna si připomínáme den Země

Tak jako je označen den matek, den leváků, den bez aut, den objímání, den suchého zipu a řada dalších méně či více významných dnů, připadá na 22. duben mezinárodní Den Země.
Jakmile se dostaneme ke správnému seznamu, zjistíme, že téměř každý den v roce se dá leccos slavit. Některé z nich se zdají být trochu úsměvné, o některých můžeme slyšet úplně poprvé. Mnoho bývá pouze jakousi upomínkou, formou uznání a téměř nikdo je nezná ani neslaví. Některé z nich mají ovšem větší význam a povědomí o nich je mezi lidmi zakořeněno hlouběji. Jedním z takových dní je právě ten dnešní – Den Země.

Jedná se o svátek mezinárodní, tudíž jej oslavují lidé po celém světě. Od půli dubna a pak v onen den si připomínáme vztah člověka k životnímu prostředí. Řešíme otázky ekologie a máme tendenci ještě více zesílit aktivitu spjatou s ochranou přírody.
Původní oslavy dne Země byly věnované příchodu jara. V moderním pojetí můžeme tento svátek vidět jako další masovou akci zeleně smýšlejících sociálních skupin směřovanou veřejnosti, do jisté míry podobnou dni Sv. Valentýna. S jiným poselstvím a jinou náplní tak přichází den, kdy stejně jako právě 14. února probíhá mnoho projektů a reklamních kampaní. Lidé projevují snahu v péči o životní prostředí, jiní se pak ptají, zda je opravdu nutné toto řešit pouze v jeden konkrétní den, když by se mělo jednat o každodenní samozřejmost.

Co nám má ale Den Země skutečně předat?
Snahou aktivistů je představovat lidem formou nejrůznějších veletrhů, výstav a jiných dění jak ulehčit Zemi a starat se o přírodu a o to, jak ji ovlivňujeme.
Hlavní myšlenka je moc hezká, ale kdo ví, zda už nestojí trochu v pozadí? Vždyť tyto akce s sebou přinášejí nejen organizační záležitosti, které se v ekologickém duchu tak často nenesou. A navíc bývají spojeny s propagací vlivných občanů či některých politických hnutí.
V každém případě je příjemné, jsou-li pro lidi připravovány zajímavé programy např. s doprovodem kulturního zpestření. Je třeba uznat, že i pořádání společenských událostí je oslavou lidí, tedy i Země.

Vážnost situace týkající se naší planety je ovšem patrná na vědecké úrovni. Semináře připravované pro odborníky i laiky vyzdvihují aktuální témata moderního světa, která mají neblahé dopady na životní prostředí.
Z hlediska celosvětového můžeme uvést problematiku plastů a obecně odpadu. Podle globálních statistik člověk denně vyprodukuje asi 0,64 kg tuhého komunálního odpadu, s trvalým nárůstem počtu obyvatel je odhadovaná produkce v roce 2025 na 1,42 kg odpadu na člověka denně. To je více jak dvojnásobné množství.
Jeden z nejvážnějších světových problémů je nedostatek čisté vody a s tím související její nadměrná spotřeba. Další krizové téma je zcela jistě stav ovzduší. Ten je odrazem enormní spotřeby paliv nebo emisí z dopravy.
Toto je pouze pár bolestí, kterými naše Země trpí. Jistě by každý z nás mohl uvést ještě dalších x desítek nežádoucích vlivů na životní prostředí. Musíme mít ale na paměti, že obrovský díl na tomto nese lidstvo samo. Moderní svět si dnes nedokážeme představit bez pohodlí a luxusu, za kterými můžeme vidět i pouhou jízdu autem, široký výběr spotřebního materiálu (textil, elektrické spotřebiče, potraviny,…), splachovací záchod, elektřinu aj. Zmíněné produkty jsou pro nás již automatickou záležitostí, ale existuje za nimi spousta lidského činění s jistými dopady.
V rámci evropského i celosvětového srovnání patří Česká republika do popředí států, které berou ekologii vážně. Už jen co se týká třídění odpadu, spadáme do první trojky. I snaha eliminovat škodlivé zplodiny z výfuků automobilů ve městech formou zlevněného nebo bezplatného MHD je jedním z malých kroků k ochraně Země. Stejně jako besedy a ekologické vzdělávání dětí ve školách. Tato výchova nás obecně řadí do skupiny lidí, kterým Matka Země ukradená není.

Samozřejmě se najdou tací, kteří si na ekology nehrají a mají k tomu spoustu důvodů. Je to jistě věc každého z nás a hranice našeho svědomí. V některých případech je navíc velmi nereálné zasahovat do obrovských procesů, které fungují pouze s vidinou materiálního zisku a s ochranou přírody nemají nic společného. Každý by však měl s projevy úcty k životnímu prostředí započít nejprve sám u sebe. Například tím, že nebude podporovat zmiňované podniky koupí jejich komodit nebo i jen takovými drobnými krůčky, jako tím, že si každý den nevezme na pečivo a zeleninu plastový sáček.

Připomeňme si letošní den Země alespoň zamyšlením nad některými ekologickými problémy a uvědomme si, že Země je zatím jediné místo, na kterém lze žít a že základní nezbytné zdroje pro přežití můžeme předčasně vyčerpat nebo znehodnotit soustavným a neuváženým konáním a tvrzeními typu: ,,Mě se to netýká.“ a „Vždyť to tak dělá každý...“

Začněme klidně nepatrnou drobností, vždyť každá kapka se počítá.